*



Osobnosti ročníku 2012:

Jan Kraus)

foto

Ranou péči je třeba s úctou podporovat už proto, že je jakýmsi protipólem obecného motoru společnosti - sobectví. Každá podpora a angažovanost pro děti s postižením a jejich rodin má v sobě půvab něčeho pravého a regulérního. Nebudete za to společensky oslavováni, finančně nezbohatnete, ale pokud Vaším konkrétním jednáním zlepšíte těm nejpotřebnějším aspoň částečně jejich život - můžete někdy usínat s docela dobrým míněním o sobě samotných. Samozřejmě, je to hodnota jen pro lidi s vyšší kulturní výbavou, ovšem s výhodou, že Vás o oprávněný pocit smysluplnosti a správnosti - nikdo neokrade.

Jan Kraus

Barbara Nesvadbová)

foto

Než se mi narodila dcera, vnímala jsem jen dospěláky. A zvířata. Protože jsem byla obklopena starými lidmi, které jsem hluboce milovala, nikdy jsem dost dobře nechápala existenci domovů důchodců. Přišlo mi takřka nemyslitelné, odložit rodiče, které člověka vychovali, dali mu život. Postupem času jsem začala navštěvovat nejen domovy důchodců, ale i dětské domovy a domovy s mentálně handicapovanými klienty. Protože se jim snažím, v rámci Etincelle alespoň minimálně pomáhat, zjistila jsem, že nejdůležitější není koupit zájezd, nebo jakékoliv věci. Nejdůležitější je každoden. Práce. Zázemí. Přátelé. Domov. Rodina. A je jistě nesmírně těžké, starat se o člověka s handicapem. O dítě, o dospěláka, o starého člověka. Tu sílu a lásku, ty možnosti má málokdo. A každý, kdo to dokáže je hrdina. A každý, kdo pomáhá, plní jen svou přirozenou roli na světě.

Společnost pro ranou péči pomáhá rodinám vychovávat děti s postižením doma, kde je jim nejlépe, to si zaslouží podporu každého dospělého člověka.

Barbara Nesvadbová

Daniela Fischerová)

foto

Učím studenty tvůrčího psaní jedné odvěké vypravěčské moudrosti. Každý příběh má dvě nejdůležitější místa, a to je začátek a konec. To jsou dvě tyče, mezi nimiž je napjaté lano, a my vypravěči musíme přejít z jednoho konce na druhý. Tuto hříčku jsem sezobla z internetu: Jenidá dlůežtiá pdomíkna je, aby prnví a psoeldní psíemna blya na srpánvém msítě. Zybtek mžůe být tolátní nsemysl a my to přoád bez porlbémů peřtečme. Zlvátšní, že? Nikdy nezanedbejte začátek, říkám svým studentům, mizerný začátek vám zkazí celé dílo. A nabízím jim tři latinská úsloví: Začátek je polovina díla. Jaký začátek, takový i konec. Dobrý začátek vede k dobrým koncům. A my Češi k tomu bodře dodáváme: Co do sudu přišlo jako první, po tom už smrdí napořád.

Velmi tomu věřím i v příběhu našich životů. Celá naše budoucnost je zaklubaná v raném dětství. A teď přijde záludná otázka: A co když někdo má na startovní čáře trní, kamení a hloží? Co když se narodí s nemocí či s postižením? Znamená to, že je příběh od začátku určen k prohře?

Tady si musím dát velký pozor a neříct něco naivně optimistického, něco líbivého, co by tu tíhu chtělo zapřít. Protože je to těžký úděl, a kdo se s takovým osudem potkal, ten to ví. Ale tím spíš! Tím spíš je cenná pomoc, která přijde včas. Není lépe investovaná energie než do prvních stadií vývoje. Dětský čas je mnohem delší nežli čas nás dospělých. Každý den tam má svůj význam, každý impuls tam má váhu a my si ho navždycky neseme v sobě. Když dostaneme dobrou péči brzy, posílí nás to na celou tu těžkou a vzrušující cestu po napjatém laně života.

Chovám upřímný respekt ke všem, kdo si vybrali ranou péči za svůj úkol. Snad je povzbuzuje vědomí, že jejich dobrý vliv je přežije. Bude v těch pečovaných dětech až do poslední chvíle, až ony jednou dojdou na sám konec svého příběhu.

 

Daniela Fischerová, spisovatelka, dramatička

Helena Langšádlová)

foto

„Velice si vážím poskytovatelů rané péče a jejich aktivit, které konají pro rodiče i jejich postižené děti. Služba rané péče je velikou oporou rodičům a dává dětem šanci na co nejlepší vývoj v rámci rodiny. Všem pracovníkům děkuji za jejich obětavou práci a přeji vše dobré.“

Helena Langšádlová, předsedkyně stálé komise pro rodinu a rovné příležitosti, poslankyně

Ivo Šmoldas)

foto

Říká se, kdo rychle dává, dvakrát dává. A jelikož vy s ranou péčí, pomocí a radou přicházíte včas, aby později nebyla nad všemožnými ranami veškerá rada drahá, bylo by věru zpozdilé vás v onom konání zavčasu nepodpořit. Činím tak tedy rád a věřím, že tak rádi učiní i jiní.

Ivo Šmoldas , moderátor

Janka Šajnarová)

foto

Narození dítěte představuje pro rodiče velkou radost. Tato radost je ale někdy zkalená narozením dítěte se zrakovým nebo kombinovaným postižením. V těchto případech poskytuje Středisko rané péče neocenitelnou pomoc rodičům i dětem, pomoc jak odbornou, tak psychickou. Velkým kladem je, že odborní pracovníci poskytují služby v domácím prostředí, které je pro dítě nejpřirozenější . Práce odborníků ze Střediska rané péče si velice vážím, představuje pro rodiny s hendikepovaným dítětem úžasnou pomoc. Sama jejich služby i svých malých pacientů často využívám a myslím, že společností není dostatečně oceněna. V jejich nelehké, ale záslužné práci jim přeji hodně úspěchů.

 

MUDr. Janka Šajnarová, Oční klinika – Fakultní nemocnice Ostrava

Jiří Sedláček)

foto

"Je důležité si uvědomit, že i lidé se zrakovým postižením mají své představy a sny. A na nás je, abychom jim pomáhali jejich sny uskutečňovat. Pokud se o to alespoň nepokusíme, pak nás bude pronásledovat pocit vlastní slepoty z netečné lhostejnosti."

Jiří Sedláček, herec, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

Martina Kaderková)

foto

„Náruč a láska rodičů je pro zdravý vývoj dítěte to nejdůležitější, u dětí s postižením to platí dvojnásob. Přála bych si, aby už nikdy žádná máma ani táta nemuseli z bezradnosti, fyzického a psychického vyčerpání či jen ze strachu, že to nezvládnou, umístit své dítě do ústavu. Děkuji Společnosti pro ranou péči, že v takových chvílích s rodiči kombinovaně postižených dětí jsou, drží je za ruku a vedou je tak, aby oni mohli vést své děti. Děkuji za jejich kvalitní služby, které jsou tím stěžejním předpokladem pro start do samostatného života nevidomých. Jsem ráda, že Světluška již 10 let a Nadační fond Českého rozhlasu 12 let tyto služby podporuje. Je smutné, že stát tuto službu jako nepostradatelnou nevyhodnocuje.“

Martina Kaderková, ředitelka Nadačního fondu Českého rozhlasu

Mathilda Nostitz)

foto

Práce odborníků z Rané péče si velice vážím. Pomáhají rodinám překonat období po narození zrakově postiženého dítěte. Jejich pomoc je nezastupitelná, protože stát v této oblasti neposkytuje žádnou pomoc.

Přeji jím hodně úspěchů v jejich náročné práci.

Mathilda Nostitz

Miloslava Soukupová)

foto

„...Pomáhat druhým je můj celoživotní program. Jsme tu přeci jeden pro druhého! Poslání ostravského Střediska rané péče je mi proto velice blízké - slouží potřebným a vyjadřuje úctu k životu v praxi..."

Mgr. Miloslava Soukupová, ředitelka, LIDOVÁ KONZERVATOŘ A MÚZICKÁ ŠKOLA, Ostrava

Tomáš Machula)

foto

Teologická fakulta JU se zabývá teologií a tím, co je jejím východiskem (filosofie), i co je její aplikací (pedagogika a sociální práce). Proto mě velmi těší, že můžeme být se Střediskem rané péče nejen pod jednou střechou v budově, ale že můžeme i spolupracovat v rámci praxí našich studentů. Přeji středisku rané péče, aby se mu i nadále dařilo, nejen kvůli praxím našich studentů, ale především kvůli užitečnosti pro malé děti se zrakovým postižením, kterým se Společnost pro ranou péči věnuje.

doc. Tomáš Machula, Ph.D., Th.D., děkan Teologické fakulty JU v Českých Budějovicích

Vavřinec Hradilek)

foto

Doma je doma, to si vždy říkám, když přijedu z cest. Trávím spousta času mimo domov, a jsou chvíle, kdy si na něj ani nevzpomenu – to jsou většinou ty krásné chvilky na zajímavých místech se zajímavými lidmi. Pak ale přijdou ty momenty, kdy se člověku nedaří nebo se věci nemají tak, jak by měli a v tu chvíli si nevzpomenu na nic jiného, než je domov. Vždy se totiž životní situace a překážky nejlépe řeší doma a s rodinou. Je to přeci místo, které by měl mít každý k dispozici, nehledě na tom, zda jsme tělesně postiženi, nebo jsme zdraví. Každý by měl přeci mít šanci být vychován doma s nejbližšími. Pojďme tedy společně najít cestu odborné péče pro děti s postižením, do jejich domovů.

Vavřinec Hradilek, profesionální sportovec

Zbigniew J. Czendlik)

foto

Od věků se stává, že na svět přijdou děti, které nevidí, neslyší, nebo se vyvíjejí natolik odlišně od dětí jiných, lidé jim říkají: „Jsou postižení..“ Jejich život, stejně jako život jejich rodičů, je těžký. Kdybych měl vyjádřit křesťanskou zvěst jednou větou, řekl bych: „Bůh je láska“. Pomůžete-li jakkoli těmto nejmenším, postiženým nespravedlivou náhodou, předáte jiskřičku Boží.

Zbigniew J. Czendlik , římskokatolický kněz