*



Osobnosti ročníku 2015:

Helena Langšádlová)

foto

Jsem potěšena, že i tento rok mohu vyslovit podporu Společnosti pro ranou péči. Obětavá práce poskytovatelů této služby si zaslouží velkou pozornost a naše uznání. Děkuji všem, kteří službu poskytují a jsou oporou rodičům postižených dětí, jenž získávají šanci na co nejlepší vývoj v rámci rodiny . S přáním všeho dobrého

 

Helena Langšádlová, poslankyně za TOP 09

Ivana Jarníková)

foto

Středisko rané péče mělo pro nás důležitou a nezastupitelnou úlohu po celou dobu, co jsme byli jeho klienty. Díky jeho pracovnicím a jejich laskavému, lidskému ale i odborně erudovanému přístupu jsme se dokázali zorientovat v problémech, které narození postiženého dítěte provází, a včlenit ho do života rodiny. Díky jejich trpělivé pomoci (poskytnutí informací, pomůcek, speciálních služeb) se podařilo již v prvních měsících a letech  optimálně nastartovat budoucí rozvoj našeho dítěte a připravit cestu k jeho, pokud možno, samostatnému životu. 

Ivo Šmoldas)

foto

Říká se, kdo rychle dává, dvakrát dává.
A jelikož vy s ranou péčí, pomocí a radou přicházíte včas, aby později nebyla nad všemožnými ranami veškerá rada drahá, bylo by věru zpozdilé vás v onom konání zavčasu nepodpořit. Činím tak tedy rád a věřím, že tak rádi učiní i jiní.


Ivo Šmoldas, překladatel, moderátor

Jan Janota)

foto

Pro mě znamená raná péče především kontinuitu. Kontinuitu v lidské i profesionální péči o dítě, jehož vstup do života doprovází obtíže, které se týkají nejen jeho ale i jeho okolí, především rodičů. Ve chvíli, kdy dítě opouští nemocnici, ve které obvykle díky svým problémům tráví delší čas, nastává zlom. Péči přebírá náhle z rukou profesionálů rodina a další odborná péče se děje ambulantně. Teprve nyní začíná opravdový rodinný život, každodenní starosti. Právě tehdy se mohou rodiče cítit nejvíce ztraceni, nepodporování, opuštění s úkoly těžšími než mají ostatní. V téhle chvíli má raná péče své nezastupitelné místo. S důrazem na rodinu a na domácí péči přináší informace, osobní zkušenosti i organizační strukturu, kterou zásadním způsobem rodiče i jejich dítě podpoří a dále jim pomáhá. Díky za to všem, kteří zde působí.

doc. MUDr. Jan Janota, PhD., primář Novorozeneckého oddělení, Thomayerova nemocnice, Praha 4

Janka Šajnarová)

foto

Narození dítěte představuje pro rodiče velkou radost. Tato radost je ale někdy zkalená narozením dítěte se zrakovým nebo kombinovaným postižením. V těchto případech poskytuje Středisko rané péče neocenitelnou pomoc rodičům i dětem, pomoc jak odbornou, tak psychickou. Velkým kladem je, že odborní pracovníci poskytují služby v domácím prostředí, které je pro dítě nejpřirozenější . Práce odborníků ze Střediska rané péče si velice vážím, představuje pro rodiny s hendikepovaným dítětem úžasnou pomoc. Sama jejich služby i svých malých pacientů často využívám a myslím, že společností není dostatečně oceněna. V jejich nelehké, ale záslužné práci jim přeji hodně úspěchů.

MUDr. Janka Šajnarová, Oční klinika – Fakultní nemocnice Ostrava

Jaroslav Slaný)

foto

„Práce poradců rané péče navazuje na práci nás, zdravotníků, lékařů a sester, kteří pečují o děti, přicházející na svět s handicapem. Raná péče je nenahraditelnou součástí komplexní péče o tyto děti, která zahrnuje sféru zdravotní, školskou a sociální. Služba rané péče by proto neměla být chápána jako „něco navíc“, ale jako důležitá složka v systému péče o rodinu s dítětem s postižením.“

 

Prof. MUDr. Jaroslav Slaný, CSc.

Jiří Sedláček)

foto

"Je důležité si uvědomit, že i lidé se zrakovým postižením mají své představy a sny. A na nás je, abychom jim pomáhali jejich sny uskutečňovat. Pokud se o to alespoň nepokusíme, pak nás bude pronásledovat pocit vlastní slepoty z netečné lhostejnosti."

Jiří Sedláček, herec, Národní divadlo moravskoslezské, Ostrava

Jitka Nováčková)

foto

Neznám nic důležitějšího v životě než je radost a pocit štěstí. A obojí přináší Středisko rané péče rodinám denně už 25 let. Za to Vám patří můj neutuchající obdiv a za všechny ohromný dík.

 

Jitka Nováčková – Miss 2011

Josef Polášek)

foto

Byli jste jako dítě v nemocnici, například s mandlema? Já ano.

Vzpomínám, jak mi ten pouhý týden pomalu utíkal a jak mi bylo smutno. Jak jsem si přál být doma! A teď si vemte, že ty malé, třeba dvouleté dětičky musí trávit v nějakém takovém ústavu celé dětství.

A to všechno kvůli svému postižení, za které nemůžou. Jsem rád, že jsou lidi, kteří tento problém vidí a že přichází s nápady, co s tím dělat a jak pomoct.

Josef Polášek, herec

P. Zbigniew Czendlik)

foto

Jsem rád, že mohu alespoň takto podpořit Vaši záslužnou práci.

 

Příchod postiženého dítěte do rodiny znamená úplnou změnu životního stylu, tíha leží na rodině a pomoc zvenčí je velice potřebná. Rodiče potom hledají pomoc, naději a sdílení podobně postižených. Veřejnost není o této rané péči příliš informována, proto přeji větší mediální podporu a radost z každého dítěte, kterému je možné trochu ulehčit životní nesnáze.

 

Vše dobré přeje P. Zbigniew Czendlik, děkan v Lanškrouně

Pavel Liška)

foto

My máme velké štěstí, které nám připadá tak samozřejmé a tak často na ně zapomínáme. Těm, kterým nebylo dáno to "samozřejmé", pomáhá Společnost pro ranou péči nepřijít o ještě víc. A to je moc hodně, co se dá udělat. Hodně štěstí a síly.

 

Pavel Liška, herec

Přemysl Filip)

foto

„Jsem táta dvou malých dětí a rodina je pro mě neotřesitelnou jistotou. Středobodem všeho, kam se vždy vracím, ať je mi smutno nebo dobře. Stejně tak Společnost pro ranou péči a lidé v ní jsou v mých očích symbolem jistoty a pomoci pro rodiče, kteří vychovávají dítě s postižením. Jsou tu pro ně ve chvílích, kdy potřebují radu nebo se jen ujistit ve svých pocitech, jindy se třeba podělit o drobné radosti. Všichni v Nadačním fondu Českého rozhlasu jsme velmi rádi a je nám ctí, že prostřednictvím sbírky Světluška a všech, kdo do ní přispívají, můžeme službu rané péče a potažmo rodiče v jejich snaze podpořit.“

 

Přemysl Filip,

ředitel Nadačního fondu Českého rozhlasu, sbírky Světluška

Vavřinec Hradilek)

foto

Doma je doma, to si vždy říkám, když přijedu z cest. Trávím spousta času mimo domov, a jsou chvíle, kdy si na něj ani nevzpomenu – to jsou většinou ty krásné chvilky na zajímavých místech se zajímavými lidmi. Pak ale přijdou ty momenty, kdy se člověku nedaří nebo se věci nemají tak, jak by měli a v tu chvíli si nevzpomenu na nic jiného, než je domov. Vždy se totiž životní situace a překážky nejlépe řeší doma a s rodinou. Je to přeci místo, které by měl mít každý k dispozici, nehledě na tom, zda jsme tělesně postiženi, nebo jsme zdraví. Každý by měl přeci mít šanci být vychován doma s nejbližšími. Pojďme tedy společně najít cestu odborné péče pro děti s postižením, do jejich domovů.

 

Vavřinec Hradilek, profesionální sportovec, mistr světa ve vodním slalomu

Vladislav Kvapil)

foto

"Je krásné být rodičem, i když péče o děti je někdy hodně náročná. Nejtěžší je však pro ty, jejichž děti mají zdravotní postižení. Proto si vážím všech, kteří takovým rodinám pomáhají. Děkuji Středisku rané péče za to, že je a pomáhá tam, kde je potřeba."

 

Vladislav Kvapil

ředitel Moravské filharmonie Olomouc