*



12.11.2015

Barunka

Když jsem čekala své první vytoužené dítě,bylo mi krásně, vše bylo růžové. Potom přišel porod, bez komplikací, ale maličkou odnesli radši pod kyslík, byla lehce fialová. Lékaři mi gratulovali, holčička dostala jméno Barunka.
Už jsme se těšila, až mi ji konečně přinesou, ale začala jsem mít divný pocit, partner chodil nervózně po porodním sále a když odešel personál, tak mi sdělil, že Barunka má Downův syndrom. Naštěstí nás nechali o samotě, ale v tu chvíli to byl nejhorší moment v mém životě, chtěla jsem usnout a probudit se jinde.
Personál byl k nám velmi milý, moc nás podpořili. Druhý den bohužel Barunku odvezli do Brněnské nemocnice, neboť ještě navíc zjistili, že má nemocné srdíčko.
Bylo to o Vánocích, ve chvílích,kdy se má rozdávat radost a štěstí, ale my byli na dně.
Moje myšlenky byli bohužel hodně špatné, dnes se za některé i stydím a lituji, že mě napadaly takové věci.
Když už jsme měli Barunku po Vánocích doma, mamka se přihlásila do jedné skupinky na facebooku a povídala mi, jaké jsou to úžasné děti a že prý ať se tam přihlásím.
Ze začátku jsem nechtěla o těchto věcech ani slyšet, nechtěla jsem se s nikým stýkat a už vůbec ne vidět děti s Ds.
Pořád jsem si myslela, že jsme jedni z mála a že tyto děti se nerodí.
Už ani nevím, jak jsme přišli na ranou péči, ale bylo to pro mě vysvobození z toho zbytečného trápení. Najednou jsem zjistila, že existují milí lidé, kteří nám poradí a pomohou. Lidé, pro které bude Barunka krásná a úžasná holčička a navíc se díky nim potkáme s rodinami, které mají stejné starosti (dnes už vím,že i radosti).
Díky rané péči jsem poznala několik fajn lidiček a úžasných dětí a to byl začátek k tomu, abych pochopila, že moje dcera s Downovým syndromem je úžasná a dokonalá bytost a já jsem na ni opravdu pyšná a štastná, že ji mám. Vlastně nejenom já, ale celá naše rodina i přátelé:-) No a jelikož je Barunka naše první dítě, po nějaké době jsme přemýšleli, že jí pořídíme sourozence. Dokonce nám to doporučovali lékaři a vlastně i v rané péči.
I když bude sourozenec mladší, že ji jednou ve vývoji potáhne napřed.
Naštěstí se zadařilo a i když jsme se těšili tak nějak opatrně, aby se opět nevyskytl nějaký zdravotní problém, Barunce se narodil zdravý bratříček Tomášek. Jsou od sebe 3 roky a mají se velmi rádi, hned je doma větší zábava a Barunka má parťáka do života. Určitě je dobré, když má dítě s Dovnovým syndromem sourozence a i když je to někdy hodně náročné, jsme šťastní, že je oba máme :-)


Obrázky: