Než se mi narodila dcera, vnímala jsem jen dospěláky. A zvířata. Protože jsem byla obklopena starými lidmi, které jsem hluboce milovala, nikdy jsem dost dobře nechápala existenci domovů důchodců. Přišlo mi takřka nemyslitelné, odložit rodiče, které člověka vychovali, dali mu život. Postupem času jsem začala navštěvovat nejen domovy důchodců, ale i dětské domovy a domovy s mentálně handicapovanými klienty. Protože se jim snažím, v rámci Etincelle alespoň minimálně pomáhat, zjistila jsem, že nejdůležitější není koupit zájezd, nebo jakékoliv věci. Nejdůležitější je každoden. Práce. Zázemí. Přátelé. Domov. Rodina. A je jistě nesmírně těžké, starat se o člověka s handicapem. O dítě, o dospěláka, o starého člověka. Tu sílu a lásku, ty možnosti má málokdo. A každý, kdo to dokáže je hrdina. A každý, kdo pomáhá, plní jen svou přirozenou roli na světě.
Společnost pro ranou péči pomáhá rodinám vychovávat děti s postižením doma, kde je jim nejlépe, to si zaslouží podporu každého dospělého člověka.
Barbara Nesvadbová
